Už jste někdy zkoušeli napsat dopis tomu, na koho se zlobíte? V dopisu můžeme vyjádřit všechno, co nás napadne a tak, jak to cítíme. Vypustit to ven, ulevit si. A zároveň, jak pocity formujeme do slov a vět, už se tím proměňují, získáváme nadhled a prostor podívat se na to všechno i z jiného úhlu.
K tomuto dopisu mě inspirovala jedna klientka: měla strach a zlobila se, že se bojí. Tak jsme si to se strachem pěkně vyříkaly…
Zatracenej strachu,
tohle si musíme vyjasnit: pěkně mě štveš! Jdi už někam! Proč jsi takový negativista?! Akorát mě srážíš, bereš mi sebedůvěru, odvahu a sílu. Obzvlášť ve chvílích, kdy bych je nejvíc potřebovala! Strachu zatracenej, zalez a dej už mi pokoj!
Pořád mi cpeš, jak to špatně dopadne. Jak to podělám. Jak mě zase někdo zklame, opustí a budu úplně sama, a jak to bude bolet. Přesvědčuješ mě, že to nemůže být dobré. Ať radši ani nic nezkouším. Mlčím a držím krok a nevymejšlím si.
Jo, já vím, že se může stát lecos. Nejsem blbá. Však už jsem taky lecos zažila. A když se to stalo jednou, může se to stát znovu, jasně. A oba víme, že to bylo pořádně těžké. Párkrát fakt peklo, vím, sáhla jsem si na dno. Nechci se k tomu vracet a nejradši bych na to všechno zapomněla. Ale ty mě nenecháš! Proč mě tak trápíš?! Při každé příležitosti mi to připomínáš. Připomínáš a varuješ. Kazíš mi náladu a život! A že jsem ti párkrát nevěřila a vlítla do maléru? Jak mám sakra poznat, kdy přeháníš a kdy máš pravdu?
Ty zabedněnej strachu!
Nojo, tuším, že to se mnou myslíš dobře. Chceš mě ochránit. Chceš, abych zůstala v bezpečí, abych už nikdy nezažila bolest a zklamání. Jenže, víš, stejně nemůžeš pojistit všechno, vychytat všechna rizika. Život prostě je riziková záležitost. Do budoucna nic není jisté. A ty tvoje pesimistický předpovědi mi často pošlapou i tu trošku radosti a klidu, kterou bych si mohla užít aspoň teď!
Chápu tvoje důvody. Máme své blbé zkušenosti. A v něčem (a to teda nevím, jestli je to lepší nebo horší) naopak ještě nemáme zkušenosti vůbec, že jo. Ani si neumíme představit, co přijde. Vlastně já ne, zato ty jo, fantazie je tvoje silná stránka, haha. Jen trochu moc černá.
Hele strachu,
při vší úctě, trochu si nastuduj statistiku, jo? Ty tvoje předpovědi vycházejí jen z těch nejhorších hrůz. Slyšel jsi něco o průměru? Mediánu? Vůbec nebereš v úvahu všechny naše úspěchy a situace, kdy to dopadlo celkem fajn nebo přijatelně. Taky zevšeobecňovat a z jednoho setkání s ha*zlem dělat závěry šmahem pro všechny lidi (chlapy, šéfy…), to je pěkně hloupé a nefér.
Jo taky je to teda pěkně nefér ke mně, víš? Když jsem to tehdy nezvládla a hroutila se, to jsem byla malá holka. To bylo poprvé a já prostě ještě nevěděla, co s tím. A ta situace byla fakt mimořádně nešťastná. Prostě to nevyšlo. Ale to neznamená, že se to takhle po… znova! A už vůbec ne, že se z toho znova po… já! Koukej, už jsem velká. Zkušenější, chytřejší a moudřejší. Mnohem víc unesu a vydržím. A taky je to teď jiný člověk, jiná situace. Může to dopadnout jakkoli. I dobře!
Takže poslouchej, strachu,
nemusíš mě tak moc opečovávat a radši předem zrazovat, abych třeba nebyla zklamaná. Podívej se na mně! I když to bylo peklo, i když jsem tehdy myslela, že je konec světa, přežila jsem to! A teď jsem tady. Umím projít peklem a vylézt ven! Ne, že bych si to chtěla zopakovat. Ale když bude nejhůř, zvládnu to. Vzpomeň si, že jsem to nevzdala, a nakonec se i z nejhoršího vyhrabala. Zvládla jsem být sama. Přežila jsem i bez práce, bez peněz, bez domova, bez jistot. Unesla jsem tu strašnou nemoc a bezmoc. Byla to sakra dřina, ale našla jsem, co mi pomohlo, a dokázala jsem se postupně postavit na nohy. Najít si radost a kousek štěstí. A hele, kde jsem teď! Co jsem se naučila, co jsem dokázala. A když se všechno po… tak já už vím, že to prostě zvládnu znovu. Nevzdám se, začnu, a vím, že to pak zas bude lepší. Rozumíš mi? Věř mi trochu víc. Nech to na mě a můžeš si trochu si odpočinout…
Můj milej strachu,
děkuju, mockrát jsi mě ochránil. Vážím si tvé péče a tvých rad. Jen potřebuju, abysme se domluvili. Snad už chápeš, že musím být spravedlivá: vidět a slyšet všechno, i to dobré, i naděje, i zlo a nebezpečí. Zkus chvíli přestat propočítávat budoucí rizika a pojistky a rozhlédni se, co je právě teď. Pomůžu ti, budu tě chvilku držet za ruku. Opři se a dýchej. A slibuju, že si tě pak poslechnu – vím, že mnohdy vidíš nebezpečí, které stojí za pozornost a já bych ho ve svém nadšení snadno přehlédla. A pak si poslechnu i další rádce, jo? Odvahu, Optimismus, Sílu… A pak se rozhodnu. Tak nejlíp, jak právě teď dovedu.
Je to můj život, moje zodpovědnost. Jestli si to podělám, tak holt znovu přežiju, vydržím, projdu peklem a vyhrabu se ven. Zase o kus moudřejší. Tuhle cestu už znám, vím že ji zvládnu. Věř mi 🙂