Informace, myšlenky, inspirace...
„Co si myslíte o interrupcích?“ Ptala se slečna, co píše o interrupcích bakalářku (na ekonomické fakultě zemědělské univerzity!). „Co přesně Vás zajímá? Myslím si toho hodně.“ (Vykládám o tom dva dny na kurzu Postabortivní trauma a stejně se nevejde všechno.)
Kdysi jsem byla na krásném semináři u Prokopa Remeše – psychiatra, psychoterapeuta a religionisty, který se věnuje především hagioterapii – psychoterapii s využitím biblických příběhů. Pan Remeš tehdy vyprávěl o tom, že podobně jako pro většinu lidí dnes, i v
Postabortivní syndrom. Dvě slova. Podstatné a přídavné jméno. Na tom se asi snadno shodneme. Dál už je to horší. Nemám ta slova ráda. Jsou cizí, tvrdá, zní možná až trochu strašidelně a vzbuzují často silné (negativní) emoce. Provází je spousta
Nejméně jednou měsíčně mě kontaktuje další žena, které není psychicky dobře po umělém ukončení těhotenství. Různé ženy s různými životními příběhy a důvody, ale říkají velmi podobné věty: „Není nikdo, s kým bych o tom mohla mluvit.“ „Nepoznávám se, nikdy bych si nemyslela, že
Vánoce jsou tradičně časem radosti, oslav a rodinných setkání. Měli bychom se na ně těšit. Ale je obtížné těšit se a veselit, když zároveň prožíváte hluboký zármutek a vše kolem vám vaši bolest připomíná.
Takový typický příběh z terapeutické praxe. Obyčejná žena, máma dvou dětí, s manželem, hypotékou, rodičákem. Před časem neplánovaně otěhotněla a šla na potrat. Zodpovědně a rozumně probrali s mužem pro a proti a rozhodli se. Všechno vypadalo jasně a jednoduše. Teď
© POD KROVY 2024